Týrá tě tvo­je mysl? Shazu­je tvé sebevě­domí, zakazu­je ti dělat věci, které bys chtěl/​a, nutí tě se neustále za něčím honit? Tvrdí ti, že se máš cítit vinný/​á, za to cítíš a chceš?

Dokážou tě kaž­do­den­ní komu­nikace a kon­flik­ty v rod­ině a v prá­ci neu­věřitel­ně vyčer­pat? Vnímáš, že se necháváš se vta­ho­vat do emočních tur­bu­lencí jako jsou stra­ch, smutek, žár­livost, závist, nebo obviňování a cítíš, jak tě to ničí?

Vidíš se, jak se pro trochu lásky od druhých, vzdáváš svo­body, pod­bízíš se, a děláš až příliš velké kom­pro­misy ? Zůstáváš ve vztazích, které pro tebe nej­sou dobré? 

Přesto, že máš pěkné vztahy, dobrou prá­ci, dostatek peněz, spous­tu zážitků, splněné sny, nemůžeš při­jít na to, co by ti konečně při­nes­lo štěstí a klid ?

Usa­dit se ve svém klid­ném stře­du, odkud s nadhle­dem, moudrostí a soucitem dokážeš ustát i emočně náročné situ­ace.

Dokážeš rozez­nat, co se tě netýká a nenecháš se rozhodit tím, co se tě netýká. Zvlád­neš s odstu­pem pozorovat probíha­jící emoce aniž by tě ovládaly.

Obje­vit vlast­ní pra­men nevyčer­patel­né bezpod­mínečné lásky, souci­tu k sobě i k druhým. Budeš si víc jistý/​á sama sebou, dovolíš si říkat NE a najdeš odvahu chránit své hran­ice a říkat to, co si oprav­du mys­líš.

Najít mís­to uvnitř sebe prod­ch­nuté zářivým tichem, kde můžeš úplně zapome­nout na stres z toho, že nestíháš, nejsi dost dobrá/​ý. Dovolíš si uvol­nit se, chvíli nic neřešit a užít si radost i z maličkostí.

Spoči­nout v prožitku abso­lut­ního štěstí, klidu a míru, kdy nemáš žád­né otázky, žád­né touhy, jen jsi. A všech­no včet­ně tebe je v pořád­ku přes­ně takové jaké to je právě teď. 

Nal­a­dit se na intu­ici a hlubok­ou vnitřní moudrost a nebát se ji poslech­nout,pro­tože tě vždy správně vede ve tvých kaž­do­den­ních i celoživ­ot­ních rozhod­nutích.

Zažít nád­h­erné chvíle blaženos­ti, štěstí, spo­jení s esencí živ­ota, se vším co je.